BRUNTÁL

Město Bruntál založil v roce 1213 vévoda Vladislav Jindřich. Již od 14. století bylo díky těžbě zlata a stříbra správním centrem oblasti. V polovině 15. století získali bruntálské panství páni z Vrbna, kteří zde založili bruntálský hrad. Pak přišla Bílá hora, Jan z Vrbna a Heraltic musel opustit zemi a zkonfiskovaný majetek připadl Řádu německých rytířů. Řád rozvinul těžbu zlata, hutnickou a zbrojařskou výrobu a postavil mnoho sakrálních staveb v barokním slohu.

Ozdobou města je děkanský kostel Nanebevzetí Pany Marie s renesanční sgrafitovou výzdobou a s náhrobky čtyř pánů z Vrbna. K barokním skvostům patří klášter piaristů s kostelem Panny Marie Utěšitelky. Jeho zvony prý začaly samy od sebe bít, když se k městu blížilo nebezpečí. Na hřbitově u zdi je pomník Řádu německých rytířů.

Od roku 1992 je centrum Bruntálu památkovou zónou.

Krásnou renesanční stavbou je Gabrielův dům. V domě slavné herečky Therese Hedviky Kronesové, kterou její talent přivedl z místní ochotnické scény až do vídeňského divadla, můžete poobědvat v restauraci Terezka.

Bruntálský zámek je dvoupatrová trojkřídlá budova, uzavírající trojúhelníkové zámecké nádvoří. Nádvorní stěna je zdobena nádhernou pozdně renesanční arkádou, na západní straně přiléhá čtyřpatrová hranolová věž.

Současný vzhled monumentální budovy bruntálského zámku pochází z 18. století. Dříve stával na tomto místě pozdně gotický hrad, který v 16. století renesančně přestavěli původní majitelé -- páni z Vrbna. Z té doby se dodnes zachoval arkádový ochoz nádvoří. Po roce 1620 připadl zámek Řádu německých rytířů (osobně připadl jejich velmistru, který byl bratrem císaře Ferdinanda II.). V majetku řádu zůstal po více než 300 let. Zámek poškozený za třicetileté války měl být počátkem 18. století stržen. K demolici však nedošlo a nakonec bylo přistoupeno k rekonstrukcím, které v letech 1766 -- 1769 vytvořily základ dnešní vnější i vnitřní podoby zámku. Barokní přestavba proběhla pod vedením architekta F. A. Neumanna. Za ní došlo k sjednocení podlaží budov, byl vybudován mohutný barokní vstupní portál a schodišťový trakt.

Nová stavební činnost ožila teprve na sklonku 19. století, kdy poslední velmistr řádu z rodu Habsburků arcivévoda Evžen provedl řadu úprav, které daly budově i jejímu okolí konečný a dodnes zachovaný vzhled. Po vzniku Československa byl zámek konfiskován, soudní dvůr v Haagu nakonec rozhodl spor o pravoplatnost konfiskace ve prospěch Řádu německých rytířů -- ti zde sídlili do roku 1939. Po osvobození se celý majetek včetně zámku stal státním vlastnictvím. V poválečných letech byl zámek vyklizen a použit pro potřeby úřadů a posádkové správy. Nález původních rokokových maleb mimořádné kulturní hodnoty vedl k rozhodnutí uvolnit budovu pro kulturní účely. Po provedení nákladných restaurátorských prací v letech 1958 - 1960 byla první část zámku zpřístupněna veřejnosti. Práce však nebyly provedeny kvalitně a tak v osmdesátých letech musel být zámek opět uzavřen a znovu rekonstruován.

Renesanční barokizovaný zámek je sídlem regionálního Muzea v Bruntále, které zde má odborná pracoviště, muzejní knihovnu a fotooddělení s fotoarchivem. Historie bruntálského muzea se vyvíjela nezávisle na historii budovy zámku. V roce 1907 vznikl Muzejní spolek. První sbírky (převážně starožitností) byly umístěny v budově německé obecné a měšťanské školy, poté v budově reálného gymnázia, kde byly také vystaveny. Vlastní budovu získalo muzeum roku 1915 zakoupením renesančního Gabrielova domu na náměstí. Slavnostní otevření se uskutečnilo o rok později. Do roku 1945 vydržoval muzeum Muzejní spolek, v letech 1945 - 1952 je spravoval Místní národní výbor v Bruntále a v roce 1952 přešla správa muzea pod okresní národní výbor a muzeum se stalo celookresním zařízením. Po provedené rekonstrukci v letech 1958 a 1959 započala příprava nové expozice v adaptovaných prostorách bruntálského zámku. Expozice byla v roce 1960 zpřístupněna veřejnosti. V roce 1960 byl změněn název muzea na Okresní vlastivědné středisko, v roce 1963 vznikl v Bruntále Vlastivědný ústav, který byl v roce 1979 opětovně přejmenován na Okresní vlastivědné muzeum a později na Muzeum v Bruntále.

V bruntálském zámku jsou zachovány původní malby a vybavení, které jej řadí mezi nejvýznamnější objekty svého druhu ve Slezsku. V místnostech je vystavován vzácný nábytek, zbraně, obrazy významných malířů -- Francesca de Ponte zvaného Bassana, Jakoba Willemsze de Wetta, Johannese Pietrsze Schoeffa, Francoise Bouchera, Cornelise Norberta Gysbrechtse a dalších. Návštěvníci si mohou prohlédnout hlavní sál (jednu z nejkrásnějších zámeckých prostor u nás), zahradní salon, zbrojnici, rokokový salon se vzácně dochovanou původní výzdobou, římský sál, orientální salon a barokní zámeckou kapli. Pozoruhodná je zámecká galerie s díly italských, holandských, vlámských a německých mistrů 16.-18. století a zámecká knihovna, obsahující přes dvacet tisíc svazků knih. Ve výstavních prostorách se konají muzejní a výtvarné výstavy.

Okolo zámku vznikl v 18. století krásný anglický park se sochami a jezírky s lekníny.

Zajímavost: Řád německých rytířů byl v roce 1923 přejmenován na Německý řád (Ordo teutonicum). Má svůj původ ve Svaté zemi, kde roku 1190 založili měšťané z Brém a Lübecku špitál pro nemocné poutníky a křižáky. Po roce 1918 se stal výhradně duchovním řádem, v současné době je rozdělen na 5 provincií. Jeho rodinu tvoří 70 kněží, 300 řádových sester a 500 familiárů.

Ve městě najdeme krytý bazén, koupaliště a řadu sportovních zařízení.

BRUNTÁLSKÉ SOPKY

Uhlířská sopka, Venušina sopka a Roudný (stáří 2,5 milionu let) jsou jedny z nejmladších sopek v České republice. Tvoří je různé typy bazaltu.Nad Bruntálem ční UHLÍŘSKÝ VRCH s poutním místem Panny Marie Pomocné, tento barokní kostel zde byl otevřen v roce 1758 (na místě dřevěné poutní kaple z roku 1653).Uhlířský vrch je čtvrtohorní sopka s vrcholem ve výšce 672 m.n.m. Jako bývalá sopka je významnou přírodní památkou a také přirozenou vyhlídkou. Ke kostelu na vrcholu vede 500 metrů dlouhá čtyřřadá lipová alej z roku 1770 (s 350 stromy), která je dnes rovněž chráněnou kulturní památkou a součástí naučné stezky.Pod vrcholem kopce je lom na těžbu čedičového tufu s pyroklasticky (sopečné pumy, lapilli). K VENUŠINĚ SOPCE se nejlépe dostanete z města po modré značce údolím Černého potoka směrem k přehradě Slezská Harta. U obce Mezina jsou lávové proudy. Ve směru na Razovou, asi 500m od křižovatky modré značky se silnicí, je v lomu příklad sloupcovité odlučnosti čediče, zvaný Čertovy varhany. Modrá značka pokračuje na vrchol Venušiny sopky, kde je mísovitá prohlubeň hlavního a jeskynní převis vedlejšího kráteru.

Nejmohutnější sopkou je stratovulkán ROUDNÝ, dostupný z vesnice Roudno na pravém břehu přehrady Slezská Harta. Nad obcí se tyčí dva sopouchy, Malý Roudný (714m) a Velký Roudný (780 m), na které vystoupíte po modré značce. Na svazích Roudného je možné vysledovat několik lávových proudů. Jeden z nich přehradil údolí Moravice a do vzniklého jezera se splavoval pyroklastický materiál, který se v okolí Roudna, Razové a Leskovce nad Moravicí těžil jako písek.

SVĚTLÁ HORA

Za první republiky se zde vyráběl známý likér Praděd, v současnosti Světlá Hora proslula především chovem závodních koní. Odchovancem zdejších stájí byl například slavný Železník, vítěz Velké Pardubické. Kromě dostihové dráhy stáje Wrbna je zde pro turisty a jiné zájemce -- amatéry jezdecká stáj Amír, kde můžete potkat i koně, kteří kdysi vítězili na dostizích (www.cmail.cz/amir).

ANDĚLSKÁ HORA

Andělská Hora byla založena v polovině 16. století jako hornické městečko. Nejhodnotnější stavby jsou na náměstí. V obecním úřadě je jedna ze síní vyčleněna jako muzeum.Na vrcholu Anenského vrchu stojí barokní kostelík sv. Anny, k němuž vede lipová alej. Pod Anenským vrchem jsou sutí zasypané štoly, jámy a povrchové dobývky starých dolů na zlato, stříbro a olovo.

SUCHÁ RUDNÁ

Suchá Rudná byla jedním z prvních míst v Jeseníkách, kde se těžilo zlato. V oblasti Měkké žíly se našly uhlíky ohniště a silexitový hrot, pocházející z dob dávno před Kelty. Zda nálezy přímo souvisí s těžbou zlata, není zcela prokázáno, jisté však je, že zlatonosná ložiska se v okolí Suché Rudné povrchově těžila přinejmenším od středověku a Měkká žíla byla otevřena mezi prvními.

Povrchově vydobyté části žil se táhnou intravilánem obce i chatovou oblastí, doly a průzkumné jámy jsou rozeseté po horách kolem obce směrem na Rudnou pod Pradědem, kde se kromě zlata těžilo i železo, na obě strany od sedla Malá Hvězda a pod vrcholem Vysoké hory. Připravuje se zde vytyčení naučné stezky po hornických památkách.

Obec slouží rekreaci, jsou tady chalupy, hotely a penziony s četnými ubytovacími možnostmi. Okolí Suché Rudné je ideální pro cyklotúry a výlety na běžkách.Kromě dolů je nejcennější památkou dřevěná kaplička. Nad hájenkou Kyselka je minerální pramen.

RÝMAŘOV

Rýmařov je město situované na hranici mezi Nízkým a Hrubým Jeseníkem. Najdete zde celou řadu kvalitních služeb i turistických zajímavostí.

Ve 14. - 15. století zde stávala tvrz Bergstadt, postavená k ochraně dolů a hamrů, kde bylo archeologicky prokázáno zpracování rýžovaného zlata v malé tavírně. Zlato se rýžovalo v údolí nad Janovicemi, kde jsou zbytky rýžovišť. Stříbro se těžilo ve Stříbrných Horách, v Horním Městě a na Soukenné.

Dominantou města je raně barokní radnice, která má v přízemí pranýř. Renesanční fara u původně gotického kostela sv. Michala bývala kdysi mincovnou.

V muzeu najdete sbírky z historie města a těžby kovů. O detailní zmapování pozůstatků po starých dolech a rýžovištích se zasloužil ing. J. Novák, který bydlel a pracoval v Rýmařově až do své smrti v roce 1989.

I zámek v nedalekých Janovicích úzce souvisí se zpracováním železa, které zde má starobylou tradici. Právě sem se v roce 1600 uchýlil před protireformací Ferdinand Hoffmann a s odborníky, které povolal ze Štýrska a Korutan, pozvedl zdejší hutě na nebývale vysokou úroveň. Pozdější majitel Ferdinand Bonaventura Harrach navázal na tradici a dobrou pověst železáren a přispěl k jejich dalšímu rozvoji. Hamry stály v Janovicích, v Edrovicích, Karlovicích, Staré Vsi a na dalších místech. Pozůstatky hutních provozů zde najdete dodnes.

Filiální kostel Navštívení Panny Marie v Lipkách se nazývá perlou severomoravského baroka. Vznikl na místě starší církevní stavby v letech 1710 -- 1715, v sousedství staré poustevny. Celý prostor zaujme především freskami, které vytvořil olomoucký malíř Ferdinand Naboth (asi 1664 -- 1714) se svým učitelem J. K. Handkem (1694 -- 1774). Obrazárnu Hantkeho si můžete prohlédnout ve Šternberku v augustiniánském klášteře.

Relaxovat v Rýmařově můžete v Aquacentru Slunce. Najdete ho na adrese Jesenická 4.

Otevírací hodiny: PO -- PÁ: 14.00 -- 21.00; SO -- NE a svátky: 10.00 -- 21.00

REŠOVSKÉ VODOPÁDY

K vodopádům se dostanete z Rešova, od parkoviště před místním hostincem vás k nim dovede asi 3 km dlouhá, značená cesta.Jakmile ji překonáte, otevře se vám kaskáda vodopádů na říčce Huntavě tvořená kaňonovitou soutěskou. Okolo vodopádů vedou dřevěné lávky a schody.Zvlášť za většího průtoku, třeba po dešti, působí kaskády impozantně, vždyť nejvyšší z nich měří 16 metrů! Rešovské vodopády jsou patrně nejznámější přírodní památkou Nízkého Jeseníku.

Info pro cyklisty: Kolo musíte nechat pod vodopády. Úsek asi 200 metrů s jednotlivými stupni se prochází pěšky.

HRAD SOVINEC

Honosný a tajuplný hrad jistě přiláká vaši pozornost - už z dálky každého vítá svou impozantní siluetou a rozhodně stojí za návštěvu.Hrad byl založen kolem roku 1333 jižně od Rýmařova a střežil doly na stříbro a na zlato. Byl v majetku různých šlechtických rodů, například pánů ze Sovince, z Boskovic či Ederů ze Štiavnice, a posléze opornou baštou husitů v kraji.Po bitvě na Bílé hoře Sovinec přešel do rukou Řádu německých rytířů. Po vyplenění hradu Dány za třicetileté války začala výstavba fortifikace, díky níž dnes Sovinec představuje nejlépe zachovalou pevnost z tohoto období. Přesto byl hrad dobyt a poničen Švédy.V dalších staletích dílem chátral, dílem byl rozebírán na stavební materiál. Až v roce 1903 byl řádem opraven jako letní sídlo. Po zrušení řádu Hitlerem sloužil Sovinec až do konce druhé světové války jako vězení a základna jednotky SS. V prvních dnech po osvobození hrad vyhořel.Od těch dob se postupně opravuje. Jednotlivé části hradu, tedy samostatně opevněné gotické jádro, severní a jižní třípatrové renesanční paláce a opevnění, propojuje sedm bran.V expozici je historie stavby hradu, historické artefakty a mučírna. V takzvaném rytířském sále uvnitř Remrovy věže se zachovala renesanční kamna se znakem Řádu německých rytířů a vstupní portál.Pro Sovinec jsou charakteristické středověké kulturní akce, s vystoupením šermířských skupin a s ukázkami tradičních řemesel, které se zde pořádají každoročně během letní turistické sezóny.

K prohlídce máte k dispozici hned několik nádvoří. Vystoupáte-li po točitém schodišti do vyhlídkové kamenné věže, čeká vás překrásný pohled do krajiny Sovineckého přírodního parku.

Otevírací doba:

duben -- červen, září-říjen: ÚT -- NE 9.00 -- 17.00

červenec -- srpen: ÚT -- NE 9.00 -- 18.00

HRADEC NAD MORAVICÍ

Gotický hrad dal postavit Přemysl Otakar II. na vysokém ostrohu nad údolím Moravice a Hradečné, aby chránil jantarovou stezku. Hrad se stal sídlem Přemyslova nejstaršího syna, levobočka Mikuláše I., zakladatele rodu opavských Přemyslovců. Po bitvě na Moravském poli (1278)přešel na královnu vdovu Kunhutu, která se tady nechala tajně oddat se Závišem z Falkenštejna. Po Přemyslovcích drželi hrad synové Jiřího z Poděbrad a Matyáš Korvín.

Roku 1531byl hrad značně poškozen požárem a na sklonku 16. století byl zčásti renesančně přestavěn (severní a východní trakt tzv. Bílého zámku). Západní křídlo bylo přistavěno až po třicetileté válce. Posledními majiteli byli Lichnovští, slezská knížata, která zámek vlastnila od roku 1777. Lichnovští ze zámku vytvořili centrum kulturního života, především hudebního.

Po ničivém požáru, který zámek poškodil roku 1796, byly budovy Bílého zámku přestavěny empírově a v této podobě se zachovaly dodnes. Současně byl založen přírodně-krajinářský park, který se svou rozlohou 30 ha stal jedním z největších zámeckých parků u nás.

V osmdesátých letech 19. století byl postaven mohutný pseudogotický Červený zámek, vstupní brána a hospodářské budovy, čímž byl stavební vývoj zámku dokončen.V Bílém zámku jsou přepychově zařízené reprezentační salony a hostinské apartmány. Samostatně lze navštívit expozice o dějinách zámku a také zámeckou galerii s malířskými, sochařskými a grafickými sbírkami. Je tu i památník Ludwiga van Beethovena a Ferenze Liszta.

Zámek Hradec nad Moravicí je národní kulturní památkou.

V místní části Podolí se nachází novogotická hřbitovní kaple sv. Jakuba s řadou náhrobků příslušníků rodu Lichnovských.

Hradec nad Moravicí se nachází 7km jižně od Opavy.

SKŘÍTEK

Horské sedlo Skřítek je známým výchozím bodem pro turistiku a běžkařské túry do oblasti Jeseníků. K nejvyhledávanějším z nich patří hlavní hřebenová trasa směrem na Jelení studánku, Petrovy kameny a Ovčárnu. Sedlo Skřítek leží v nadmořské výšce 877 m.n.m. Kromě kamenné sošky skřítka, dobrého ducha jesenických hor, je lokalita známá největším jesenickým rašeliništěm tundrového rázu s řídkým porostem břízy karpatské, vzácnými rostlinami a obojživelníky. Rašeliniště není přístupné veřejnosti.

HRAD RABŠTEJN

První zmínka o Rabštejně pochází z doby, kdy jej dobyl olomoucký biskup Konrád. Za husitských válek byl hrad baštou protihusitského odboje.Pozdější majitelé Tunklové patřili k věrným krále Jiřího z Poděbrad. Většina majitelů okolních hradů stranila králi Matyášovi a obě zúčastněné strany si vzájemně plenily državy. Jejich rozepře dobou trvání přerostly i spor Jiřího z Poděbrad s uherským králem Matyášem. Poté získal Rabštejn Petr ze Žerotína, který si pro svou potřebu postavil janovický zámek. Hrad využíval jen jako obydlí panských služebníků.Později se stal Rabštejn panským vězením. Za třicetileté války zde byly ukryty důležité listiny a cennosti. Asi proto byl v roce 1645 dobyt švédskými vojsky. Švédové tu zanechali Kuklenderovu posádku, která byla celý rok postrachem okolí, než byla císařským vojskem pochytána a ztrestána na hrdle. Ve zprávě z roku 1759 se již mluví o tajemném vchodu do podzemí zbořeného hradu.Dnes je těžké rekonstruovat původní vzhled hradu, z něhož zbyly jen základy zdí a věže. Skály v okolí slouží jako horolezecký terén.

V letech 2002 -- 2005 vyrostla na základech vyhořelé hájenky horská chata, kde bylo možné se ubytovat nebo v nouzi ve vlastním spacáku přečkat noc. V roce 2007 chata změnila provozovatele.

HORNÍ MĚSTO

Horní Město je starobylé hornické městečko, založené v 16. století.Pro část Skály (Hangenstein) byla v roce 1580 vydána privilegia. Doly na stříbro byly v činnosti do začátku 18. století. Těžba byla obnovena v druhé polovině 19. století, kdy se zde těžily a zpracovávaly i železné rudy.V pozdně renesančním kostele sv. Máří Magdaleny s přistavěnou barokní kaplí jsou obrazy od J.K. Hantkeho. Ve výzdobě interiéru kostela jsou využity hornické emblémy.

Skály u Horního Města jsou výchozím bodem pro túru na Rešovské vodopády (viz odkaz na Rešovské vodopády). V polovině cesty mezi Horním Městem a Tvrdkovem je u malé přehrady chatová osada.

VRBNO POD PRADĚDEM

Město Vrbno pod Pradědem založili páni z Vrbna na soutoku Bílé, Střední a Černé Opavy v polovině 16. století jako hornické město. Ve směru na Karlovice a Pocheň se táhnou podél toku Opavy rýžoviště téměř po Krnov.V 18. století převážilo nad nevýnosnou těžbou zlata hutnění a zpracovávání železa, které se soustředilo do údolí Černé Opavy do oblasti Mnichova a Železné. Nad hájenkou Drakov zůstalo torzo dřevouhelné vysoké pece Laurent s haldami strusky, ze starých mlýnů, hamrů a hutí se dochovaly náhony a zdi. Údolím vede cyklostezka.V části Železná stávaly buchberstálské železárny, dnes překryté industriální zónou města. Ze starých provozů se téměř beze změny zachovala sklárna Richterů z 19. století, dnes pobočka Crystalex, kam si můžete domluvit exkurzi. Pokud nebudete mít tolik času, sklářské pece uvidíte i zvenčí. V podnikové prodejně si můžete nakoupit nápojové sklo včetně replik středověkých číší, nebo objednat zlatý či leptaný potiskl skleniček k jubileu někoho z vašich blízkých.Památkově hodnotný je kostel sv. Michala a hřbitov s hrobkami význačných rodů.

Ve městě je koupaliště s ohřívanou vodou, kempink, hotely a penziony, Rybářská bašta s pstruhovým rybníčkem a přípravou rybích specialit.

Údolí, v němž leží Vrbno pod Pradědem, ze všech stran střežily středověké hrady: Freudenstein (asi 3 km jižně od města po proudu Opavy), hrad na Zámecké hoře nad soutokem Bílé a Střední Opavy, pod nímž jsou rýžoviště, propojená naučným okruhem, dvojice hradů Pustý zámek a Rabenštejn v údolí Bílého Potoka, levostranného přítoku Střední Opavy, či Quinburk nad potůčkem Rudná, vlévajícím se do Černé Opavy. Kdoví, kolik bylo dřevěných opevnění a strážních věží, které zanikly, aniž by o nich někdo věděl.

ŠTÍTY - ACROBAT PARK ALEŠE VALENTY

Výlet do Štítů můžete zahájit prohlídkou městské památkové zóny.

Nejhodnotnějšími objekty ve městě jsou stará radnice (z 16. století) uprostřed historické městské zástavby, barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie (s interiérem z roku 1755 a s kamenným křížem z 19. století) a barokní socha Jana Nepomuckého (z roku 1732), morový sloup a sousoší Kalvárie (z roku 1856).

Štíty jsou tím pravým místem pro každého, kdo miluje adrenalinové sporty.Najdete tu totiž Acrobat park Aleše Valenty, olympijského vítěze v akrobatickém lyžování - areál s trampolínami a skokanskými můstkyLyže, přilby, vesty a neopren jsou k zapůjčení, můžete si přinést i vlastní lyže nebo snowboard. Pod dozorem zkušeného trenéra se skáče v létě do bazénu.V areálu je i půjčovna horských kol.Areál je v provozu od začátku června do konce října mimo pondělí. Ve dnech, kdy se konají oficiální závody, nebo akce velkého rozsahu je pro jiný trénink park uzavřen!

Aktuální informace jsou k dispozici na internetu: www.acrobatpark.com

ŘEKA MORAVA

Svou obtížností WW1 je Morava oblíbeným cílem vodáckých výprav.Průměrná rychlost plavby je 5km/hod. Plných 48 kilometrů vede krajinou lužních lesů chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví, kde se můžete potkat s ledňáčkem říčním, nebo objevit stopy činnosti bobra evropského. Řeka se nejčastěji splavuje z Hanušovic od říčního kilometru 328.

Hanušovice jsou rychlíkovou zastávkou, kam je možné dopravit lodě po železnici. Vodácká tábořiště jsou Pod Templem u jezu v Řimici, ve Střeni u chaty a u jezu v Hynkově. Od Hynkova je splavné též rameno Moravy, zvané Mlýnský náhon, a to až k jezu U Tří mostů, odkud můžete proplout na hlavní tok.

Překážkou plavby mohou být stromy spadlé v korytě a nedostatek vody. Než vyrazíte na vodu, ověřte si raději aktuální stav na informačním portálu Povodí Moravy: www.pmo.cz